Jindřichův Hradec
Od 2. poloviny 12. století až do počátku 17. století ovládal celé jižní Čechy mocný rod Vítkovců. Zdejší románský hrad, založený počátkem 13. století, patřil jedné jejich větvi - pánům z Hradce, nazván byl po svém zakladateli Jindřichovi. Původní dispozici však zcela smazaly pozdější přestavby. Ze starší gotické stavby Jindřichovy je nejvýznamnější mohutná válcová věž a jádro paláce s kaplí. Na dalších úpravách se podíleli Menhart a Jindřich IV. z Hradce, nejvyšší pražský purkrabí, který rozšířil výrazně opevňovací systém. Současně objekt získal renesanční charakter, především přístavbou arkád. arkýřů a věžic i úpravou tvarů střech a komínů. K nejrozsáhlejším změnám došlo v průběhu 16. století za Jáchyma z Adama z Hradce. Z této etapy pochází křídlo oddělující 1. a 2. nádvoří. Celkovou renesanční koncepci dotvoří vlašský stavitel B. Maggi z Arogna po roce 1580 a v pracech pokračovali G. M. Faconi a Andrea Aostalli de Sala. Roku 1604 se ujal panství Vilém Slavata z Chlumu a Košumberku s chotí Lucií Otylií, poslední členkou rodu z Hradce. Stavební vývoj zámku byl ukončen a devadesátiletá vláda Slavatů pro něj neznamenala žádný přínos. Za vlády slavatovských dědiců Černínů z Chudenic zámek postupně upadal a po požáru v roce 1773 se octl takřka celý v sutinách. Zachránil jej hrabě Eugen, který zahájil v roce 1906 rozsáhlou rekonstrukci, trvající téměř 20 let. Černínové vlastnili zámek až do roku 1945.